Motýli, prolněte se křikem!
Ať zním jako víly 
v ovocném zátiší

a každý vánek
jako když uragán topolem
mnou chvěje.


Obejměte mě, 
liány
a svažte v tíze nekonečna smyslů,
ať v pevnosti šanci uchopím
ať na kolena nezlomí mne,
ani poezie...

a srdce se rozkmitá úderem hodin 
tančící lásky po staletí.

Horské hřebeny, snižte se mi!
Ať sahá až na vaše paměti
můj dech

a nekrátí se bez kotvy...

Tak pevně
jako když přitáhneš 
balónem sny,

má souhvězdí plujte tišeji!

Ať šeptá si o duši 
jen měsíc, co má v očích
kaleidoskop něžností
a víčka svět na přimhouření...


Ty, jež si hraješ s ozvěnou...
nech prosím rtům
vše důležité...

Ať plameny z oblaků
k náledí dosáhnou.