odkdy se v básních slova učí
olíznout významem
i požitkářské
sny? 

a zda mi dnes dovolí 
jít s nimi
skrz neprodyšné 
zdi?

Tolik bych chtěla
psát

že v kategorii
Zrychlit tep v co nejméně krocích 
vyhrál jsi cenu 
na níž sálá

mé srdce jako 
trikolóra slasti

že hradby se nejlépe
bourají za tónů
kvartetu něžností

/i rtů
když jich dokážeš
rozohnit /

že popsat objetí 
je těžší než obejmout 
slovo 

/o tomhle vím
jen pro úsvit/


a mramor je studený
pokud ho hladíš

chodidly

 

/jen chodidly/

 

-

kam chodí řeč?

když nemohu ani 
na vlásek poezie 
zaznít

/nebo ti zatančit
s plamínkem v dlani/

kampak se schovaly
mé duševní výlohy
kde potulným divákům
hrál klavír?

Možná že ztichly
jen na okamžik 
z chvění 

jak rarášci deště, když utíkáme samy

/může se tohle 
stát
jenom v básních?/

myslím že právě teď 

lze odlít 

z jedu štíra 
jasnotřpyt

...

a vůbec se neděsit



žít