Dávno, kdy jsem deset slavil,
bez starostí, bez obav,
nestřídal jsem různé stavy,
neřešil, zda budu zdráv
V uších slyším bujný splav
vidím louky, lejna krav
sen mě vábí: Tak se stav
Stav se ve své minulosti
Z toho bývám vždycky paf
Jak to letí, je to k zlosti
 

 
 Ve dvaceti jsem se bavil,
osud má však více hlav
brzy klíče od zábavy
střídaly ty od šatlav
Ne, že bych snad kazil mrav
nebo zbaven byl svých práv
Dusil jsem se ze svých šťav
Vnitřních cel se těžko zprostí
Zalit jsem byl jednou z láv
Jak to letí, je to k zlosti

 
 Jak již kdysi klasik pravil
jiný nad tím rukou máv´
Co je pryč, se neopraví
Cheš-li slavit, no tak slav
Poznal jsem již, co je dav
prošel bahnem, stébly trav
odložil svůj vznosný háv
Počítám si vlastní kosti
Ne že bych snad psal svůj kšaft
Jak to letí, je to k zlosti

 
 Ptám se, proč že bez poprav
existence jistých pravd
řídne, mizí. Duch se postí
enter zmáčkni - a pak plav
jak to letí, je to k zlosti