Srpnové chtění nad Jarovem
trčí ve verších jak nahé nítě
tu a tam chutná nedopitě
a ve sklenici se zázvorem
sype se tma a přibývá jí
na zaprášených parapetech
kde mívám tiché schůzky s létem
a stírám prsty po okraji
úsměv do ozvěn rozesetý
hroznovou chuť, v níž motám věty
s večerem, co dříme na střechách

a přestávám se snažit tvářit
že mi snad chybí v kalendáři
Dnes mne tu samotnou nenechá!