Ráno se nervózně překulilo v posteli
probdělá noc
sny pukají
a z kukel lezou noční můry

 Stála jako každý den
půl metru od lavičky
s pohledem na sochu
básníka

 Možná ji napadlo
co by psal dnes
o hnědé lávě nad zemí
již líbal

 Možná jen mechanicky počítala
minuty do nastoupení
pak počítání a vyjíždění účtenek
Jako na běžícím pásu
 Ještě nebylo vedro
jela v pevných kolejích
a děkovala z ně

 Jak cynické jsou někdy zatáčky
z nichž se vyřítí černé
hákové kříže
plné nenávisti, mindráků
 a vysoké hladiny alkoholu

 Ta s váhami a šátkem oněměla
kašna ani nestačila vykřiknout
koleje se zachvěly hrůzou

Nebe
Nebe polil pot
 Najednou bylo jasné
že už cestuje bez přestupu
že nitě se trhají ráno
kdy na slzy není čas

 Střepy se roztančily na chodníku
v taktu agónie
v rytmu bolesti

 A básník se ani nepohnul