Sloupy se hroutí a oči planou
všude jen trosky, nářek, pláč
zbyl jen koš z proutí
Měl na vybranou?
Zazní hlas vozky
Neměl, nač?

 

 Z hrudníků stéká snad potok branou
kam nikdo nesměl, slzy, dým
Strach je jak deka
Teď přešel stranou
Úzkost řve: Nes mě
Neprosím

 

Znovu strom padlé listy sčítá
dopadá mlha na vrásčitá
úžlabí kůže marnosti

 Nikdo již větvím nevyčítá
ať už to ta je, tamta, či ta
která se břemen
nezprostí