Okno k parku u řeky

Trpím někdy zvláštní chmůrou
že na hlavě mi roste strom
S černým listím, bílou kůrou
dále nic, až možná krom
šňůrky rudých jeřabin
a stříbrné pavučiny

Mám raděj modrou za odstín
jak šťastné oči nevěstiny,
přec dík za červeň barvy plodů
tu neměnil bych za černou
co s listy vešla do průvodu
nad kůry jasnou bělobou

Okno do rušné ulice

Jak dávnověku kruté mýty
(a nejsem přísný revizor)
zřím obraz zdejší reality
kdy slušnost klesá za obzor

Signálem pravdy nepokrytý
celebrit kdes za sousoším
spíš odkázán na holobyty
jen úrodu dluhů kosím

Ztrnulý před hnízdem vosím
jak v Kanadě se cítím Róm
takže nedivte se prosím,
že na hlavě mi roste strom
*