Bezvládné tělo a slabé měl jsem pěsti
slunce hladilo mě duhou křivých skel,
jen palmy soucitu mi přály ratolesti
od mého lůžka než život odešel

Já marně toužil v chladném běžet dešti
do trávy ulehnout za bzukotu včel,
čtyřlístek mít pro pomíjivé štěstí
poznat i lásku, o níž prý slavík pěl

Teď prostor znám kde čas se zastavuje
Na nový úkol již čekám v průvodu
kde kovář mocný, osudy co kuje

dostatek dobrých snad našel důvodů
bych láskou sňal, která kolem tu je
smutek, co zbyl snad po mém odchodu