Už dávno nemá obálku STAJEM
a v ní zalepenou chvíli chvíle.
Nedá se, hledá slova KAMTAJEM,
šeptá si, mlčí si zarputile.
Vymýšlí, prochází svět NAPLOTU,
nápis nedomalovaný vápnem,
a neví, zda neztratí TRAMPOTU,
s kterou se padá v neupadnem.
Zná lidi na planetě RÁDARÁD,
muže a ženy z jader jabloní.
Oni rozkrajují se NAPůLKRÁT
a uvěří, že zblízka si zazvoní.
Jabloňový kořen a JINOTAJ
rozkrojí TAJ do veršů STAJEMTAJ