Když zbožný básník zapře svoje slova
kde slunce mine půlden s podivem
a kovář lásky jiskry nevyková
jak ztemnělý krb postrádá svůj šém
 
to tragedie přímo „šejkspírova“
pak rodívá se z ticha  za zdivem,
jen lehká hudba, zdá se cimbálová,
kropí kytky a voní hřbitovem
 
Tak omyl svléká pravdu ze županu,
jen mechu že se daří na balvanu
je zloba vratký základ pro altán
 
Však nezapomněl pramen na fontánu
byť za stoly šílených kastelánů
usíná sonet, stále nedopsán...

*