Ty, bohyně, bez něžných, bílých paží
antiky dcero, vonící mramorem,
já, starý bard s loutnou na zápraží

jen divák aukce, který nevydraží
v sloupoví torza chrámu nad molem
tvůj oblouk boků a odhalený stud

Však věřím, vím, že vítáš doposud
zvědavců obdiv rozprostřený kolem
v oparu rána z oblázkových pláží

Ty, bájí jas, vzbuzený monitorem
jak mistr dlát a zaoblených forem
v delfínů tě spatřil ekvipáži