Je smích, jenž v ústech nezazvoní
je pláč, jenž z očí nepadá
je pláň a na ní spousta koní
těm dá sbohem jen nerada

 Sní den a celé noci probdí
sní tak, že šutry nadzvedá
sní déšť
jenž u ní budí obdiv
To se prý nedá
ale dá

 Nad jednou plání se již stmívá
nad hlavou koně u krmiva
která právě touží ržát

 Kraj s oblohou tam v jedno splývá
pláň čeká dále, trpělivá
s podzimem jen mění šat