Strom v květu tísní pozlacené jmelí
co na zrcadlo zvolna dýchá jed
a kroky odbočit včas zapomněly
když kámen v lomu prach zved naposled

V zahradě sůl, již nelétají včely,
zas dáma křížů vstoupí do karet,
tapety stěn, v kopii Botticelli
kde Venuši skryl podmračený pléd

Tak prorok marně láká k sobě horu
soudce bez svědků že roztrhl si šat,
noc bez sýčků propadlá do hororu

však mistr zlých snů marně směje se mi
jak vážu most ze zarmoucených klád
a verše kypří okoralou zemi