Zvadl stín
po tváři ticho stéká
z očí se drolí tma
a kříž

Kvetl blín
když došlo na člověka
všechno se hojit má
však víš

Světlo, chrám
jenž mnichům cestu skýtá
v srdcích je prázdný byt
v něm sráz

Nepoznám
zda v polích právě svítá
Ohnivý keř měl zbýt
a klást

 Dotazy spící v zapomnění
proč se jen boty v biče mění
a proč se země musí chvět

 Dotazy, na něž co říct není
z obhajob raší obvinění
střepy vět
vidí
truchlivě