S podzimem
Hesiona 24.10.2014 | 10:19
Chodíš mi s podzimem.
Snad čekáš pokorný
až nebe zešediví,
až mlha spolkne
mokré zlatky bříz
a vítr
samotu vyčte
listům břečťanovým.
Rvou moje rána.
Má rána čekající
na dotek tvých kroků,
na stíny opláštěné,
ponořené v ticho,
co barvou utlumenou
cestu mi značí
ořechových vůní.
Je říjen, milý,
tak proč,
proč dál otálet...