OBČAS
Jarmila MOOSOVÁ 29.10.2014 | 22:58
Občas se mihne před očima
obraz tak živý
že chci vzkřiknout:
mami!
mami!
však zmizí dřív
než uposlechnou ústa
jindy zahlédnu v davu tvář
a zrychlím krok
bláhová
po světě běhá tolik dvojníků
občas si s tebou
tati
povídám
hltám tvá slova jako doušky čisté vody
co se s ranním procitnutím
promění ve slané krystalky
na okoralých rtech
jsou příliš teskná klamná setkání
občas tě ucítím
lásko
zplozením předaná
žitá i nepoznaná
a nelze zahladit tvou stopu
v beztvaré nepestrosti vágní všednosti
namalovat si tě karmínem krve
na prázdnou čtvrtku
ano
to chci
to udělám
dar po předcích