Barety na hlavy nepřejícných hrud
klopýtal přes stud po osud
o keře odraný až na dveře
rozťukaný o světácký vzduch

 

tratiláskám unikají obrysy
který z nich mezi všemi který jsi

 

nebude se ptát
/inkousty zavadlé do tuh/

 

Kde nejsou okna za očnice hledí vztek
přes zbytky cihel vápna z omítek
představou z předvčerejšků pověřen
dočká se osmi rukou v zástěře

 

První sníh špión od sousedů
prsty má vzadu paty vpředu

 

Odvaha bolestí je sotva malá
ani tma neumí být dokonalá
a každý polibek má v sobě spěch
zmodralé rty tam v zákopech