Kam chodí vyprat prádlo oblaka,
když rumělková ústa barví lež?
Za tmy je skoupý jenom doušek,
než ztratí zlato černobílá straka.
Pošetilá, blýskání své krade,
šňoří svět do cetek kosoléta.
Prý jen slova, slova alfabeta
stačí. Ostatní jsou aus gerade.
Ticho, tíž, a tišeji si píská
necvičený mihot očí dolů,
židle blízká, židle zpustlých stolů.
Ticho, tíž a vyjednaná miska.
Tramtadadá, troubené laskání,
tramtadadá, zpívané nemání.