Ze stromů padaly slzy
říjen se zaryl
do jeho hrudi
ostrý, nesmlouvavý

Jeřabiny cedily krev
do jedné krajiny
nevstoupíš dvakrát

 

 Slunce litovalo mladého života
ale vidělo toho již tolik
že se ani nezakrývalo mraky
jako psi v kleci po elektrošocích
kdy ani otevřené dveře
neznamenají svobodu

 Stěžujte si na bouři
nebe pokrčilo rameny
jsou tragédie
které nemají viníků
jen trpící

 V šatně se převlékala
dívka v bílém
bledá a bez úsměvu
která se opře do vesel
odrazí se od břehů
strachu

 Fotoaparáty cvakaly
v rytmu beznaděje
pár dnů titulní strana
s přílohou zapomnění

 Již někdy zítra
někde na hony daleko
polámou padesát rašících pupenů
a slunce opět ani
nehne prstem