Šuměnka delší dobu nekamarádila s Litwebem, to ale neznamená, že by nekamarádila se mnou. Tak vznikla tato báseň do Májového párování.

(autoři Šuměnka a JC senior)

Já šla a v šatech trhaných se ňadra choulí
Plášť jako náznak zbyl dnů rozvlátých
Já pod tvou klenbou šla a můj svět za vraty
sklouz´ s lemem do prachu i s chutí soli…

Děravé střevíce se jen tak míjely
Zasněný Meluzín zpíval mi blízko uší
své teskno spolu s mým. A sliby při Venuši
ani lep Mléčné dráhy, myslím, nestmelí…

A já jen sledovala světlo noci bludné
v té dané vteřině, kdy úsměv na rtech rudne
než promění se v příchuť hořkosti

Tak, korzet na tělo co schránku utajenou
na krajku okrasy, že kdysi já též ženou
skrz ústa zpívala jsem madrigaly z hlubin věčnosti…

**
ta znamení chceš hledat na nebesích
co dálka dosud vrývá na rub tvojích vrat
v salonu mých pozdních nálezů a ztrát
do kaligrafů něžných snů a depresí

teskno tu zpívá, až zraňuje mi uši
při verši volném jak dostaví se zkrat
to těsný korzet chce ústa zamykat
krokům když míjet se víc už nepřísluší

tak tichne bouře co rozevlála plášť
hladiny duší když zbavují se kalu,
jen v teskno Blíženců změnila se zášť

jsou vteřiny co všechna světla mění
a úsměv zazněl tóny madrigalů
jak střevíce jdou v nové zašumění

**