Je ticho, tma, je po vymření
vánek si s větví nepohrává
slyšet je, i jak roste tráva
smrt dýchá
snad, že mrtvá není

 

 

 Chlad stiskl kliku ode dveří
z klíče je rampouch, neroztává
postava v plášti, chybí hlava
je blízko
mráz ji neudeří

 

 

 Pupeny v ledu, kámen v hrudi
kdyby jen nedul, vichr studí
sen se dál do snu propadá

 Přibyla jména do osudí
jedno z nich žena neprobudí
žena, jíž patří
zahrada