Je gratulací člověk dojat
zvlášť upřimnost když sálá z ní
váhá, jak nejlíp poděkovat,
za přání, snad ne poslední
jak vlny ztichlé na laguně
kam sedmý dopadl již kříž

Na nejtenší když hraji struně
pak verš můj sotva uslyšíš
z bran, kam mnozí dávno vešli
ten s úsměvem, ten s písní snad
i já z té brány budu, chceš-li,
na poslední ti strunu hrát

Dokud však mi slunce svítí
dál ponesu své závaží,
na konci klubka zlatých nití
dál známé střežit nádraží
**