Nehyzdí dosud prach a vrásek krakery
ten portrét, byť již stopy poznal nepohod
jak bouří vítr rval tvé bílé zástěry
a příval nejistot když k cíli ukryl brod

Tak pravda uvadá pod chladu nátěry
až slovo upřimné je pro důvěru hrob
jen samota a stesk zůstanou partnery
v té cele bez mříží a ticha nesvobod

Ten portrét v úkrytu, verš kde nepohladí
a věk jen vyvěšuje proseb prapor
snad odvrácenou odkrývá tvou tvář

v níž dřímá radost, naděje i mládí
co pozorný zná odkrýt restaurátor
jak znamenal ji citů kronikář