labyrint cest, stromořadí
růže, thůje, vzrostlé jilmy
halda suchých věnců za zdí...
zde osud krumpáč přisoudil mi

marně hledáš hrobky knížat
jen šepot na rtu nesmělém
trávník co byl čerstvě vyžat
než zem smísí se s popelem

zástup cizích jmen a tváří
je smutek vryt do kvádrů žuly
úsměvem mě neobdaří
ty oči, které neuhnuly

před spadaným listím času
havrany, co sotva stihli
posledních cest do kompasu
vyznačit směr svými křídly

ač lhostejnost mám ve svém ranku
v řasách jitřní setřu rosu
poslední než zavřu branku
beze slov, gest bez patosu
**