Němka foukla pod rendlík
ochozené podrážky se modlí
k popelu
střídají kroky v nepohodlí
podél luk
zčernalé vratiče
a každá vločka do stop klová
jak neodbytnost Kupidova

/přeju si přeju si
plátěné ubrusy
pomyslnou hřívu lvice
světlo hvězdy od malvice
jabka s fleky
sladkej déšť
přísloví co popleteš
rozloženej celofán
přeju si až v koutě duše
abys chodil nepozván/

Mezi dno a štěrky z cesty
večer vsoukal celé tělo
snah na tucet
ve štuclíku teplo stelou

staré ruce

kolik váží čilý pohyb?
/fůru sena/

a sníh

 

má zlodějské nohy