Evakuovali jsme minulost a zapřísáhli tamozpět,
rozhovory utichly pod motory letadel,
vidět tě usilovně přemýšlet,
vidět tě zapomenout se,
slyšet tě poposedávat,
slyšet tě opírat se
o kostel

v jiném městě,
když jiné město rozpřahá se,
ruší předsevzetí
a lže do kapes.

Vidět tě usilovně.

Když jiné město rozepne si blůzu
vysoko nad Radbuzu.

Noc plíží se, Baghíra mých kročejí,
zneuznaná léčitelka plápolavých kroužků
dávájících očím příznak spontánnosti,
zatímco spontánnost již byla vydobyta,
nábřeží vločky sněhu uvolněně chytá,
chytá a vypouští na špičky bot,
na přídě loděk vymrzlých až v morek kostí,
je strašně zima
a strašně pozdě,
drkotá
mumlá
noční
Amsterdam.