Sedí tam sám, tak smutně, na ulici
dešťové biče musí dopadat
promoklý pes
jenž neví, co má říci
oční stín stéká
mlčí ohrada

 

 

 

 Uměl se smát, moc mile, nedovede
tma se ho chytá, drží okraje
rozpitá světla
oči dávno bledé
neštěká, sedí
s tím, že prohraje

 

 

 

 Jako by říkal, pomozte mi, chcípám
v obojku bliká nejspíš mikročip a
chybí mi můj pán

 
 Zmáčený chodník, dva bonbóny lipa
nervózní půlnoc cigaretu típá
vzdor je ušlapán