I.
Náhrobek  jako otevřená, nedopsaná kniha. Pouze datum narození, úmrtí a jméno, od něhož, snad záměrně, se vytratil  akademický titul. Ani slovo o člověku, který zemřel relativně mlád, ani slovo o významu jeho literární a novinářské činnosti v době pro národ tak těžké, v době před mnichovskou anexí českého pohraničí.Každé slovo by bylo zbytečné.
*
 Je 23. březen roku 1939. Ulicemi Prahy projíždějí tanky s hákovými kříži a z budovy sídla gestapa vyjíždějí dvě auta směrem na Vinohrady. V prvním voze na místě spolujezdce sedí muž v dlouhém koženém kabátě a bavorském klobouku. Komisař Böhm. Zcela nepodobný postavičce v oblýskaném smokingovém sáčku číšníka, jak jej znali návštěvníci pražských lokálů. Je to jen několik dnů co se vrátil z Německa, kde se připravoval na svůj nový život. Jeho kariéra právě začíná.
Pražský Němec s československým občanstvím.a znalostí prostředí kulturněpolitické české elity. Kontakty s nejrůznějšími zneuznanými existencemi vytvářely stupínky k jeho rostoucímu významu. Zatím, co mnozí kolegové z branže se zajímali spíše o „zboží“ kapsářů a drobných zlodějíčků, jeho artiklem byly informace. Informace, využívané ve prospěch Říše. Ano, co Hitlerovi neřekli ani nejbližší „kamarádi“, to mu řekl číšník Böhm.
Intelektuální spisovatelé a novináři s protiněmecky laděnými články, varujícími před nebezpečím nacionalizmu a expanzivní politiky, to byli teď úhlavní nepřátelé. A tady, ve vile, která je cílem jeho výjezdu se scházeli. U spisovatele, který od dnešního dne má místo výtisků svých románů podepisovat jen výslechové protokoly. Bude to noblesní zatýkání, ať celá Praha pozná, kdo je to komisař Böhm.
                                                    II.
Konec listopadu roku 1938 byl mrazivý. Mrazivý byl i na zahradě velkého domu na konci obce nedaleko Dobříše. Voda se hrnula potokem, ledovou tříští zaplavovala a ničila vzácné keře a záhony přezimujících trvalek, které vlastnoručně sázel. Přes nepřízeň počasí neváhal a snažil se s velkou námahou uvolnit cestu zdivočelé vodě a opravit poškozený můstek. Zpocený a posléze prochladlý pracoval se zarputilostí, kterou mu dovolilo poněkud hendikepované tělo. Se zarputilostí a pocitem bezmocnosti, vycházejícím z přesvědčení,  že jeho svět umřel.
Brzy se stmívalo. Usedl k psacímu stolu v nedostatečně vytopené pracovně, aby pokračoval v posledních kapitolách nedopsaného románu. 
Mrazivá nebyla jen voda v potoce ale i ovzduší a nálada v celém národě, a pocit beznaděje pronikal i do kruhu jeho intlektuálních přátel. Setkání byla sporadická, mnozí nakvap odjížděli do bezpečnější ciziny. To nebyl ale jeho styl. Vzdor vyhrůžkám, slovním útokům a vytlučeným oknům jeho vinohradsé vily, považoval emigraci za útěk, za prohru. I když tušil, spíše věděl, že bude hůř.
A bylo. A více, než očekával. Prochlazení, podporované hlubokou duševní depresí, rázně vstoupilo do jeho života. Zápal plic! Profesoři z okruhu blízkých přátel dávali jen malou naději a jejich obava se naplnila.
Jakoby osud škodolibě akceptoval jeho povzdech z pocitu osobní tragedie, že tady už nemá co dělat, v době, kdy hlasatelé ideálů humanity jsou považováni za trapné figurky.

                                                III.

Policejní auta zastavila před vinohradskou vilou a komisař vystoupil. Na tuto chvíli se těšil. Před půl rokem odešel do Říše jako číšník, aby se vrátil jako komisař Státní tajné policie. Pilná, několikaletá konfidentská činnost byla zúročena. Teď bude příležitost vrátit všechno, co považoval za urážku své německé hrdosti v době, kdy v pražských restauracích úslužně poklonkoval společnostem vážených intelektuálů, pronášejícím posměšné a odsuzující výroky namířené proti Vůdci a Říši. A ten tady, ten byl z nich nejznámější a tedy první na řadě.
Od svého návratu do Prahy o něm ale nic neslyšel, Zřejmě zalezl jako spousta jiných a doufá, že se na vše zapomene. To by tu ovšem nesměl být on, Böhm. Vlastnoručně napsal to známé jméno na přední místo seznamu nepřátel Říše.Teď to budou povídky z jiné kapsy, pane spisovateli a pointa je předem známa.
Policejní fotograf byl připraven a komisař decentně zazvonil. Zatýkání s noblesou. Vzájemně se přece znají z té „spisovatelské“ kavárny. Všichni tam chodili, Poláček, Vančura, Langer…dobře si je pamatuje. Dnes se ale role vymění. Je čas na aperitiv, pánové a poroučí Böhm.
*
Náhrobek jako otevřená nedopsaná kniha. Jen jméno, datum narození a datum úmrtí. Dvacátý pátý prosinec 1938. Prosinec 1938! Ale dnes je už březen 1939. Noblesní zatýkání se nekoná.

Trapný omyl na začátku kariéry, Herr Komisar.

 

 

Zkrácená pravidla kvízovky zde.