Když se ohlédnu, jsou kroky, které bolí
možná každý druhý, kdo to spočítá?
Únor po lednu si přijde se svou holí
pod očima kruhy
oči pročítá
možná poblednu
však nejspíš nepovolím

 

 
Chyb mám hromadu a mnohé z nich si nosím
učit se z nich snažím, někdy propadám
Snad jsem pozadu, jsem jedním z těch, kdo prosí
vznést se bez závaží natruc ohradám
píšu baladu o odpuštění
rosy

 

 

 Něco zamrzí a něco také těší
někdy se i stydím, občas pyšný jsem
trvám na tvrzi a žebrám o přístřeší
pro neznámé lidi
pro nás, naši zem
Žrán je hadr rzí
a člověk
stále hřeší...