Do oken padl listopad
a trochu spláchl první rýmu
tu a tam kýchl mezi slovy
- na dotek takřka sametový
pošmourný zrovna tak akorát
sedl na židli od podzimu

… možná, že zkoušel, když se stmívá
jestli nám nepatří odjakživa

jako ty chvíle, kdy jsme tiše
nebo pár drobků pod topením
(od bílé studentské pečeti)
nádechy lapené v objetí
které je zvenku sotva slyšet

a všechen čas do rozednění



slýchala jsem o listopadu
že bývá sám a bez nápadu
s nosem od bláta, deštěm v hlavě
co vyhlíží svoje teďka právě
a touží prchnout do neznáma



... ten můj však voní horkým čajem
a nejlíp chutná, když se vzbudí
neví, zda je pět nebo více
když hřeje uvnitř rukavice
a pak uhání do tramvaje

abych ho mohla cestou studit

… a ani chvilku ne-zne-jistí
když prošlapuje spadlé listí