Chtěl bych tě obejmout, neptat se kde jsi byla
Na konci večera, když oheň v krbu zhas
jen tmavá zeď zná pohled bez růžových skel
verš úzkostný jak předla mysl pošetilá
Těch slov dotykem však náhle zmizelas,
neptám se, kde jsi byla, obejmout bych tě chtěl

Chtěl bych tě políbit jak z cest po návratu
kyvadlem lásky pohnout na dvojvýkyv
k přetnutí zlatých lan v rozechvění gest,
svou blízkostí pak vynahradit ztrátu
poháru, co nabíd pouhý aperitiv
Políbit bych tě chtěl, být klidu věrozvěst