Pro Hanele, za to, že to vyzvonila...

zlato měl, rada mu schází
jaký pytel, stejný flek
lhal, tak lež ho doprovází
tak klouzal se, až sebou sek

v jámu pad, co kopal jiným
za tři chtěl mít bez šetření
peřím chlubíval se cizím
když dva rvou se, nad to není

jak ozvěnou volával v les
z chlupaté bral slova deky
růstem dral se do nebes
do téže dvakrát lezl řeky


jarem mu vlaštovka mávla
ke stejné vždy sedal vráně
čertem vyhánět chtěl ďábla
dvě při jedné tloukl ráně

moudrý byl už po setmění
ze džbánu mu ucho zbylo
s očí sešel v zapomnění
všem zvonil, až mu odzvonilo