pro každého jeden dvorek

kout pro radost, kout pro smutek

času zbývá již jen málo

tak spěchá, ale neutek

 

jen jednou tam každý tančí

chvíli cizí, chvíli svůj

vždycky se bál přijít pozdě

a pozdě přišel, bože můj

 

to ticho mlčí jako věčnost

a jako hvězdy ve chvíli

kdy už zapomněly padat

a my se věkem zpozdili

*