Krajina
Ivanulkaa 12.2.2015 | 10:16
Krajina je tmou tu posetá,
zem je zde však prokletá.
Je plná tuze zlých šelem,
co klamou jen svým tělem.
Slunce tu bohužel nikdy nesvítí,
přes mlhu hustou zemi nevidí.
Krví je země zde zmáčená,
pověstmi zlými je tak vláčená.
Lidé se tu však žíti bojí,
jen kříže u potoka tu stojí.
Nikdo tu však nechce žít,
zlo tu rozhodilo svoji síť.
Jen nevěsta černá tu sama chodí,
bažinami bosa se ona brodí.
Hustými lesy se tu prochází,
modlit se ke křížům dochází.
Ona ztratila tu lásku i hlas,
temně černý je její dlouhý vlas.
Jen skřeky vydávat ona může,
z nich naskakuje husí kůže.
Její láska o život tu kdysi přišla,
když kulka z hlavně rychle vyšla.
On byl za své hříchy tu zastřelen,
do ducha krajina pak převtělen.
S kápí černou tu on bloudí,
krev mu v žilách neproudí.
Krajinou s nevěstou spolu bloumají,
zlý duchové s nimi cloumají.
Bez duše jsou to přízraky,
marně tu čekají dobré zázraky.
Krajina temná v bažinách leží,
čas tady jen moc pomalu běží.
Tady jen Zlo a Smrt dávno kraluje,
atmosféra zlá tu však panuje.
Tady spoustu lidí zemřelo,
když duchy zlé tu uzřelo.
Zvířata tu také vůbec nežijí,
jen duchové mrtvých přežijí.
Krajina má název Peklo,
spoustu lidí tady leklo.
Ohně pekla vše na popel spálí,
jen bouře zlá je slyšet z dáli.
Nevěsta černá má tu své sídlo,
nepije, ani však nejí jídlo.
Bez své lásky sama ztracená,
ona je však tak velmi šílená.
Ke křížům do sněhu si lehne,
ráno však už se tam nehne.
Nevěstu přikryl tu sníh bílý,
Jen meluzína zle tu kvílí.
Nemohla být bez svého milého,
stejně jak ona dávno mrtvého.
Oni spolu jsou navždy zase,
zlo na nich se tu dobře pase.
V této krajině se jen umírá,
peklo tu své brány otvírá.
Tajemná tak je to tu krajina,
padla tu nejedna oběť nevinná,
Krajina jak z krutého hororu,
od údolí až po vysokou horu.
zem je zde však prokletá.
Je plná tuze zlých šelem,
co klamou jen svým tělem.
Slunce tu bohužel nikdy nesvítí,
přes mlhu hustou zemi nevidí.
Krví je země zde zmáčená,
pověstmi zlými je tak vláčená.
Lidé se tu však žíti bojí,
jen kříže u potoka tu stojí.
Nikdo tu však nechce žít,
zlo tu rozhodilo svoji síť.
Jen nevěsta černá tu sama chodí,
bažinami bosa se ona brodí.
Hustými lesy se tu prochází,
modlit se ke křížům dochází.
Ona ztratila tu lásku i hlas,
temně černý je její dlouhý vlas.
Jen skřeky vydávat ona může,
z nich naskakuje husí kůže.
Její láska o život tu kdysi přišla,
když kulka z hlavně rychle vyšla.
On byl za své hříchy tu zastřelen,
do ducha krajina pak převtělen.
S kápí černou tu on bloudí,
krev mu v žilách neproudí.
Krajinou s nevěstou spolu bloumají,
zlý duchové s nimi cloumají.
Bez duše jsou to přízraky,
marně tu čekají dobré zázraky.
Krajina temná v bažinách leží,
čas tady jen moc pomalu běží.
Tady jen Zlo a Smrt dávno kraluje,
atmosféra zlá tu však panuje.
Tady spoustu lidí zemřelo,
když duchy zlé tu uzřelo.
Zvířata tu také vůbec nežijí,
jen duchové mrtvých přežijí.
Krajina má název Peklo,
spoustu lidí tady leklo.
Ohně pekla vše na popel spálí,
jen bouře zlá je slyšet z dáli.
Nevěsta černá má tu své sídlo,
nepije, ani však nejí jídlo.
Bez své lásky sama ztracená,
ona je však tak velmi šílená.
Ke křížům do sněhu si lehne,
ráno však už se tam nehne.
Nevěstu přikryl tu sníh bílý,
Jen meluzína zle tu kvílí.
Nemohla být bez svého milého,
stejně jak ona dávno mrtvého.
Oni spolu jsou navždy zase,
zlo na nich se tu dobře pase.
V této krajině se jen umírá,
peklo tu své brány otvírá.
Tajemná tak je to tu krajina,
padla tu nejedna oběť nevinná,
Krajina jak z krutého hororu,
od údolí až po vysokou horu.