O pardon žádám monsignore
prsten smím-li políbit
za to trapné extempore
když sváteční Vám ruším klid
 
Snad svatost bude nedotčena
dotazem na Vaše mládí
zda pad jste někdy na kolena
před ženou, co k lásce svádí
 
Jen úsměv je mi odpovědí
že snad pouštěl jste si k tělu
krásky s ňadry barvy mědi
Ač nechodil jste do bordelu
 
pafrémem jen občas dých
jsou legendy, které se vrací
„patron zamilovaných...“
Titul k zlosti? Pro legraci? 

*