Na zdi ve zchátralém domě
visel obraz, čmáranice
visel šejdrem, vlastně skromně
portrét ženy, poběhlice
vyhnali ji ve dvaceti
bez peněz a bez opory
čas je krutý, ale letí

 
 
 Málokdo si na ni vzpomněl
když řval hlas: Už nikdy více
nejsi dcerou, aspoň pro mně
jsi jen odpad, poběhlice"
Někdo obraz dětí světí
jiný žene do Gomory
plamen a s ním mor a sněti
 
 

 Obraz na zdi nezapomněl
dnes by jí už bylo třicet
kdo ji svedl, věrolomně
uplivne si, poběhlice
Zametl ji, jako smetí
Na náhrobek Leonory
sedl havran
druhý
třetí