Jaké je vyslovit opravdové pocity?

Již od dětství
jsem dívkou v pavučině...
rozšklebená propast odlišnosti,
prázdná přítomnost ve společenství
pyšnící se názvem civilizace

potlačované já,
betonové zdi a holá fakta -
přicházejí bez vyžádání,
na nic se neptají,
nevážou se na city
(ignorují je jakoby snad nebyly)

srážka Světů,
rozštěpené slunce na obloze,
úzkost,
ale ne strach!
touha jít a brodit se deštěm slz

jinam...

dokud existuje naděje