Zpráva z tisku
Příští týden vybuchne na literárním trhu opravdová bomba. Nakladatelství Zlaté péro vydává knihu předního českého showinisti, narcisto-lenivisty, bohéma, spisovatele a básníka Petera Satanase. Kniha nese název -  Jak to doopravdy bylo. Autor zde doslova s nasazením cizích životů vypátral dosud utajované poznatky o minulosti předních českých spisovatelů a umělců. Naší redakci se jako první podařilo získat krátký úryvek z jedné kapitoly tohoto vynikajícího díla.
 Bedřiška Loudilová – Mladý Franta
 
 
 
Jméno  Josef Jaromír Hřeben dnes zřejmě nikomu nic neřekne.  A přesto se jedná o jednoho z velikánů naší literatury.
Bystrý čtenář je již jistě dávno doma, blbec holt zůstane bezdomovcem. Jediná básnická sbírka ho proslavila navěky.  Avšak stejně, jako jeho jméno, rodila se v podmínkách, o kterých  nikdo neměl ani tušení. Pojďme tedy poodkrýt roušku tajemství, která dosud halila jeho pravý život.
 
Hřeben se narodil v prosté rodině lazebníka semilského a zkrachovalé kurtizány Johanky z Parku.  
Jeho dětství a dospívání je poznamenáno otcovou zálibou ve vynalézání vonných mastí, které aplikoval na svých dětech. Zdaleka ne všechny se povedly a Hřeben se během pár let naučil doslova nenávidět své jméno.
Pokřiky dětí na základní škole:
                                           Pepku Pepku 
                                           máš smradlavou lebku
zdaleka nepatřily k nejhoršímu, co nebohého Hřebena čekalo.
V období dospívání ho začaly zvát dívky k sobě domů. Když natěšený Hřeben s kyticí růží klepal na dveře jejich bytů, odbyly ho se zvonivým smíchem, že se chtěly pouze učesat.
A tak s příchodem na univerzitu nebohý hoch mění své jméno. Pepana nahrazuje Karlem, Hřeben končí na smetišti dějin a Erben má nastartovat jeho nový život.
 
Avšak ani v Praze nedojde klidu. Otec přesedlal na výrobu elixíru pro posílení růstu vlasů, takže Karel je během dvou měsíců holý jako prst.
Další veršovánky typu:
                                            Karle, Karle
                                            máš hlavu jak varle
již není schopen snášet.
 
Znechucený Erben opouští univerzitu a nachází práci v jedné textilce. Nikdo nemá nejmenší tušení, že právě události budoucích dvou let dají vzniknout jedné z nejslavnějších básnických sbírek.
V továrně najde Karel svého jediného životního přítele. Hluchoněmý Jaroslav Chán trpělivě snáší jeho litanie na osud a Erben na něho nedá dopustit. Není proto divu, že tragická Chánova smrt dostává Karla na rok do ústavu pro duševně choré, kde vzniká jeho jediná básnická sbírka.
Původní dílo ovšem ještě nemá takovou podobu,  jakou známe z učebnic. Erben svou sbírku, zřejmě pod jakousi nevysvětlitelnou vidinou do budoucna, nazývá Bohnice. A nutno říci, že je daleko drsnější a syrovější než její slavná sestra. Úvodní báseň, jež dává název i celé sbírce, je poznamenána tragickou smrtí přítele a následnými událostmi. Pro porovnání si můžeme připomenout alespoň kratičký úryvek.
 
                                                   BOHNICE
 
                                               zadřena matka
                                                ve stroji rána
                                           součástky dílnou létaly
                                                do hlavy jebly
                                              Jaroslava Chána
                                           jen oči mu z ní zůstaly
 
V  dalších básních pak ožívají Erbenovy traumatizující vzpomínky na nešťastné období dětství a dospívání.
Žádný z nakladatelů však toto drsné dílo nemíní v oné době vydat. A tak je Erben, rok po svém propuštění z ústavu, nucen celou sbírku přepracovat a slavná Kytice se zapisuje zlatým písmem mezi skvosty naší literatury.