Chlad byl již i oheň has u salaše
jen bystrý pes tu střežil stádo naše
já v plášti zahalen a několik druhů
dřímotou kol ohně seděli jsme v kruhu

Tu náhle oheň vzplál a větru svist
i zář kol podivná a jsem si jist
hlas vzdálený jak tíše zašeptal
co událo se u betlémských skal

Kdos zrodil se tam, chud a nevinný
na slámě spí teď v chladné jeskyni,
trub nebeských se vznáší ozvěny
svět Láskou Boží bude spasený

V paláci královském, z doslechu jak vím,
se zloba strhla nad zrozením tím
Sám Herodes na lůžku s baldachýnem
za zpěvu děv, vzácným zpit již vínem

hned rozkaz dal, oči mu rudě plály,
vojsko ať olejem již maže svaly,
též zbraně ostří se, v pravý aby čas
dar Lásky čisté vyzval na zápas

Lid dobré vůle více že má citu,
pak rodině té pomoh do úkrytu
Že činem lidským nezaset ten plod
kdo přijme jej, neklesá do temnot
::
Sám ač svědkem nad tím velkým ránem,
v jeskyni co poklek s mléka džbánem
svědectví nevzletný má verš a styl
Odpusť, vždyť já jen prostý pastýř byl