dlužíš mi ohně Pompejí

 

(prý v symetrii elektrických lamp
                                 ztratily smysl)

kdybys však jedenkráte křísl
očima o rozum

 

pak v bodě nula čas přejde do útoku

 

a slova ustrnulá
opíšou křivku boků a utnou směle

                                               tečnu
procitlá v nekonečnu
do kruhu mlčky se stočí

 

že splatíš mi

               (jdu spát s tou nadějí)
až o rozum

                křísnou ti oči