…že zvábí srdce toho od la Manche
či sílu dá do podlomených kolen
a očím jas hledícím na saranče
v bezradnosti nad sklizeným polem
kde motají se v pošetilém tanci
hulváti a zpití ztroskotanci
 
soumrak váhá za šustění břízy
přikrýt dávnou slávu ztichlé ruiny
vrak síně zdí kde se neuklízí
a hlahol kdysi ozýval se bujný
zlom oblouku co legendy zde hostí
prořídlý vous vede ke splihlosti
 
hlas poštolky echo zpěvu mnichů
kde země dotýká se hrotu kopí
plastický rám v ezoterním tichu
kdo sťat má být ten se neutopí
v záplavě houštin zlatovlasých kštic
na lešení virtuálních okenic
*