voníš nevyzpytatelností
          tolik podobáš se Irsaii
          chtěl bych jen
          ochutnat

          tvou sladkost
          tak jak to v úlech
          potají
          dělávají lišaji
 
          po kapkách
          nechat tě vtrhnout
          do cely z křišťálu
          se stěnami hladkostí oblými
          tesanými žárem
          dychtivosti
          dle vzoru boků
          tvých
 
          pohledem plným
          nedočkavosti
          protnout stěnu
          i tebe
          jen sevřít (nožku)
          rukou pevnou
          plnou rýh
 
          zvrhnout tě
          beze zbytku
          do mezi-rtů
          potrhaných žízní
          a s přivřenými víčky
          čekat
          na touhu vazkou
          ať sama zradí
          tvé nitro
          to pravé já
          to právě já
          dnes chci tě

 

          rozeznávat