Bývalo i bezvětří a nehostinno
boty z hlíny podkolenky z ovčí vlny plášť z ženských hornin vlasy dubu
střevíce z rašeliny punčochy z petrklíčů šaty z mužských mlh vlasy sýkor
rozděleni dvěma tam na jedno tady

Převlékali portrétům pradávných krajin tváře jako šaty
tak trochu po vzoru Dorothee Golz
ale daleko víc ze závislosti jednoho na druhém
a do jejich výrazu ukládali skládanky z rozlámaných kříd
popsali všechny neznámé choreografie mraků
lázněných v Loch Mhòrair
k tomu dvanáct druhů ročních období v odrazech vlnících se luk
a v dálavách za konečky prstů se střídaly představy o přistání v atmosféře
o neukotvených zkušenostech skupenství vody

/a slunce hořák na sporo/

Milovala ho protože jeho svět nebyl ze studených materiálů
nepotřeboval ani dva natož jeden stín
chvílemi převtělený do kleštin v její hlavě
/dávno věděl že tím nejintimnějším místem je právě a jedině hlava/

Měl přízvuk všeho co měla ráda
ve vytahaném letním šeru šeptávala oidhche mhath mo ghraidh mo chridhe
neodejdu ještě skrytě
přidržím tě
v hasnoucím dni
ještě o rok prodloužím
tvé simmer dim

Byla alarm byla mlýn
jenž naháněl vodu na reznoucí strach
nad kopci špalíry hornatých mraků v parukách
byla nacpaný špejchar a lety proschlé dříví
na rozšklebené zimy v nově podražených kocouřích botách
byla Samsonie
na úpatí pil z pramenů jejích rozevlátých vlasů

a věděl že kromě nevědomosti
vůbec nikde nic
netrvá věčně