Ztrácím břeh, který tě chrání
živá vodo, nepřekotně
mizíš v šeru propadání…
I Měsíc, který vidí potmě
nedohlédne, sotva ví
kde se kámen v lomu zdvíhá
a pohřbena je v bezpráví
tvé magické moci tíha
 
Snad sáhnul jsem pozdě, líně,
ten v květu bodlák u cesty
co odraz zůstal na hladině
a vodopád hvězd pro štěstí
neplatný mi dopřál dukát
skutálený v ticha skrýš
Než ledy opět začnou pukat
chci lhát si, že mi nechybíš
*