Spadalo listí, jenom větev, holá
na vrásčité dlani ukazuje líc
Po čase zjistí, že neumí zvolat
poblíž jsou hlísti
pod kořeny štola
kmenem prošlo přání
jedno – a nic víc

 

 Pokrytá sněhem, ustrnulá paže
obviňuje nebe, že upeklo mráz
Pod hnědým břehem potůček se táže
zda ještě během své lednové stáže
smí prostě „nebejt“
tekl by si snáz

 

 

 Vzňaly se louče, duben opět barví
předloží součet, zaokrouhlí larvy
náhle pestrý svět

 V červnu zas vůně lesa zvláštně sládne
když seno stůně, padá na bezvládné
touha zlenivět