K oslavě lásky pozvedám svůj hlas....
Shimmir 30.8.2015 | 17:57
Villonská balada na slova: Hlas, sklenka, stůl, prdel, štěstí.
K oslavě lásky pozvedám svůj hlas,
ať je jak sklenka ohnivého vína,
prostřený stůl, když touhou voní čas,
naděje, k níž se duše mocně vzpíná.
Ač někdy po ní přijde kocovina,
přec je jak pramen, který osvěží,
není to věru nikdy její vina,
když život vymkne se nám z otěží.
ať je jak sklenka ohnivého vína,
prostřený stůl, když touhou voní čas,
naděje, k níž se duše mocně vzpíná.
Ač někdy po ní přijde kocovina,
přec je jak pramen, který osvěží,
není to věru nikdy její vina,
když život vymkne se nám z otěží.
Kdo na prdeli v koutě sedí zas,
skrz naskrz mrzout je a kůže líná,
neví, že štěstí, co se skrývá v nás,
má rádo slunce a ne místa stinná.
Jen otrávenou číši připomíná,
nevnímá kouzlo něžných protěží,
had, jenž svlék kůži, pes, co smutně líná,
když život vymkne se nám z otěží.
skrz naskrz mrzout je a kůže líná,
neví, že štěstí, co se skrývá v nás,
má rádo slunce a ne místa stinná.
Jen otrávenou číši připomíná,
nevnímá kouzlo něžných protěží,
had, jenž svlék kůži, pes, co smutně líná,
když život vymkne se nám z otěží.
Nebuďme jako zrna prostý klas,
prach pustých cest, za nehty vlezlá špína,
nezříkejme se hned života krás,
nejsou v něm pouze místa nehostinná.
Vždyť krásně voní smrčí, borovina,
je tu vše, na čem vskutku záleží,
proč mračit se jak nevybuchlá mina,
když život vymkne se nám z otěží?
prach pustých cest, za nehty vlezlá špína,
nezříkejme se hned života krás,
nejsou v něm pouze místa nehostinná.
Vždyť krásně voní smrčí, borovina,
je tu vše, na čem vskutku záleží,
proč mračit se jak nevybuchlá mina,
když život vymkne se nám z otěží?
A když už jednou život vzklíčil v nás,
neskrývejme se před ním do věží,
ať v srdcích našich nevládne jen mráz,
když život vymkne se nám z otěží.
neskrývejme se před ním do věží,
ať v srdcích našich nevládne jen mráz,
když život vymkne se nám z otěží.