V čas barev listů, zas, jak často již,
do staccata štípaného dřeva
vracíš se mi, rozmarný ty stíne
bez polibku, šeptat že jen smíš,
brusinko, zrající pro tetřeva
Tvůj apel: Zvolni, podivíne!

vyznačil směr, legendární skrýš
kde v sudech přezimuje réva
Znavené léto k zemi tíhne
podzim v nás, ač procitnutím blíž,
novým veršem prohřátého kréda
talárem vran touhu nezavine
*