Jménem Otce, Ducha, Syna
sem přicházet byl lidu zvyk
s vírou, v předklonu jak třtina
zázraků vody pro dotyk
 
Sem málo směl, kdo byl vždy syt
štědrost, co je k prosbám hluchá
kal temna s chorých očí smýt
jménem Otce, Syna, Ducha
 
Zdroj síly, která neutuchá
dal stromu cizokrajný list
v dobách povodní či sucha
jej světec vsadil do těch míst
 
I v našich časech, jsem si jist
Otce, Syna, Ducha jménem
zde láskou smyje nenávist
pramen víry pod kamenem
*