Seděl u okna a naslouchal hluku, který se nesl zvenčí. Od chvíle, kdy byly otevřeny městské brány, ozývalo se odevšad drkotání povozů a halekání pacholků, kteří před sebou hnali protestující dobytek. Záhy se přidalo vyvolání prodavačů a vysoké hlasy měštek, které, se služkami v patách, obcházely tržiště a smlouvaly o sto šest. Pohrdlivě se ušklíbl. Handrkovaly se o každý krejcar, jakoby to byly chudobné podruhyně a ne manželky zazobaných občanů bohatého biskupského města. On už by dokázal těm jejich plným truhlicím odlehčit, jenže doba se změnila. Jeho jméno už nevyvolávalo obavy a strach, spíš shovívavost a vzhledem k vysokému věku, jehož se dožil, snad i určitou úctu. Ale to mu nemohlo stačit. Byl zvyklý, že se před ním lidé třásli hrůzou, že se mu plazili u nohou a žebrali o smilování, třebaže byl jen pouhým vykonavatelem Jeho vůle. Avšak ten pocit moci – nad jejich životy, těly i dušemi – byl opojnější než víno a bohatství. Ztěžka se zvedl a odšoural se do rohu místnosti, kde ve velkém krbu planul dnem i nocí oheň. Natáhl k němu revmatismem zkřivené prsty a čekal, až blahodárné teplo utiší aspoň na chvíli bolest v kloubech. Vybraly si svou daň – všechny ty roky, které strávil po vlhkých, studených sklepeních, ale on nelitoval ani jediné z těch chvil. Protože nakonec to byl vždycky on, kdo triumfoval nad zlem, jehož se všichni ostatní báli.



Měl dobrého učitele, a tak jej nemohla ošálit žádná z podob, kterou na sebe temnota vzala. Ani ta sebesvůdnější.
Čelil nevinným pohledům, nevěřícnému údivu, prosbám, slzám a klamavým přísahám pevně jako skála v bouři. Protože věděl. Dokázal nahlédnout pod masku a strhnout ji, aby ti kolem pochopili, jak byli oklamáni.
Nepamatoval si už tváře těch, kdo prošli jeho rukama, bylo jich příliš mnoho a ve finále se podobali se jeden druhému.
Ale pár jich v jeho mysli zůstalo.
Snad proto, že zlomit je byl úkol vskutku nadlidský. Jakoby síla, jež drtila jejich těla, zároveň posilovala zatvrzelost, se kterou mu vzdorovali.



Na ty oči nikdy nezapomene.Inteligentní a vědoucné, dokonce i ve chvíli, kdy se zakalily utrpením a jejich pohled se obrátil kamsi dovnitř... ne, aby rezignovaly, ale aby z víry v duši načerpaly odhodlání, které tělu scházelo.Ano, byly chvíle, kdy byl přesvědčen, že si tentokrát vzal příliš velké sousto. Trvalo to celé čtyři roky, ale vyhrál. A očistná síla ohně pak dokončila to, co začalo kdysi na jednom moravském panství tak nevinně – ukradenou hostií.









Vyhlášení výsledků a odměn pro hadače i autora: http://www.litweb.cz/news.php?readmore=27