Svobodný
Petra 15.10.2015 | 12:48
Někteří lidé projdou naším životem jen na chvíli,ale v srdcích zůstanou napořád.
Děkuju Radku a tahle báseň je pro Tebe.
S láskou Petra.
Prošli jsme branou a
zůstali tiše stát.
Byl šedivý podzim,
Listopad.
Do našich těl vkrádal se chlad.
Kufry a naděje.
Na příjmu čteme ten jejich řád.
Věci jsou neměnné.
Měl jsi moc smutné oči,
však hloubka v nich byla.
Zažít ten zvláštní pocit a
tak jsem Tě obejmula.
Pořád jsi říkal, jak krásné tu
mají stromy.
A já holka bláhová ,nevěděla proč.
V zemi jsou pevně ukotveny,
měly nad Tebou svou moc.
Zas jdeme tou branou a
je nám už líp.
Duše nás nebolí,
uvnitř klid.
Přišlo mi psaní a smutné bylo.
Našels svůj strom.
V tu chvíli se srdce mi zastavilo,
prý jsi se oběsil!
Stojím tu u Tvé rakve a
nechápu, proč?
Teď už jsi svobodný,
kopou Ti hrob...
Měl jsi rád růže a
tak jsem je sehnala.
Pláču jak malá,
přec ale dospělá.
.